čtvrtek 31. srpna 2017

Chestere, jsi mých tisíc sluncí!

Mám pocit jako bych se zasekl v nějakém špatném snu. 18. července jsem oslavil své 26, narozeniny a 20.7 se stala tahle tragédie. Ten pocit, když je člověk šťastnej a vše je jak má být a najednou..o pár hodin později spadnete velice tvrdě obličejem do smradlavého hovna...

Nemůžu spát. Pořádně nejím, jen piju kafe a kdejaké energy drinky Jsem nervní a na každého velice protivný. Všude ho vidím, všude ho slyším. V jednu chvíli se mi zalijou oči slzama, které hned zatlačím zpátky silným nádechem a polknutím s myšlenkou, že musím být silný.

Mám pocit jako by mi umřel nejlepší kamarád. Pamatuju si to jako včera. Bylo mi devět let, když mě máma volala k telce. Hráli Crawling a ten blonďák byl sakra "hustej". Pak přišlo In The End a já jsem propadl závislosti zvané Linkin Park.

Tolik let je se mnou, Každý den, každou hodinu, každou minutu. Jeho hlas, tvář, úsměv, texty a najednou je po všem a to tak strašným způsobem...Prošel se mnou půlkou mého dětství, pubertou až do dospělosti. Jako můj anděl strážný nade mnou držel ochranou ruku. Dokázal mě potěšit, rozesmát, uklidnit, dodat mi sílu....

Už od těch devíti let jsem měl sen, že si s Chesterem potřesu rukou. Jako by to Bůh věděl. Tento můj sen se mi splnil na poslední chvíli a to v červnu v Praze a ne jen to. Podepsal se mi na ruku a objal mě. Jeho podpis už bude navždy na mé ruce pod logem LP. Jsem rád, že jsem nebyl srab a na poslední chvíli jsem si o ten podpis řekl.

"Chestere, jsi mých tisíc sluncí. Můj lék na vše zlé. Můj hrdina...navždy"


0 komentářů:

Okomentovat